Rubrika: závody

Již o několik měsíců dříve se rozhodovalo, jak budou závody v podání PGP vypadat: Flaška se přihlásil na dvacetipětikilometrovej kros, kde ho pak ponížil nějakej lyžař, Bet se přihlásil na skyrace, kde pak za zády neudržel nejen první 2 ženy, ale ani Sosáka, z JKeje se stal definitivně geront a přihlásil se na závody do Béďova a Adélka stihla odrodit, čímž se stala jedinou pragováckou holčičkou schopnou a více či méně ochotnou běžet jedinou sprintovou štafetu. Oporou tak měla být reprezentantka Eliška. Ta dopoledne na sprintu běžela velice pěkně a po 10 minutách běhu byla dokonce 6., pak to ale bohužel diskla na klučičí kontrole zhruba z 10. místa. Dále byl povolán cca týden dopředu Tomaséro (dopoledne 3. mezi juniory, gratulace) a Šimon (dopoledne 3. mezi dospělými *).

Tento nekompaktní tým bez ambic, který se dozvěděl v jaké sestavě poběží asi 24 hodin před závodem, spojila však jedna jediná věc. Tato věc dřímá v srdci každého pragováka. Nelze nás o ni připravit, drží pohromadě dorostence i veterány, a směřuje naše veškeré úsilí a snažení. Ano, není řeč o ničem jiném než o mrčbě. Prostě abych to zkrátil, mrčeli tak urputně, až málem skončili na velké bedně (doběh byl zhruba o metr kratší nebo o třičtvrtě metru užší než Elča potřebovala na svůj drtivý finiš.) I tak je 7. místo ukázkou, že mrčení i trénink ještě má smysl a obojí by si mělo v našich nabytých kalendářích najít svoje místo – ideálně u všech a ne jen u čtyřech statečných, kteří byli ochotní jít štafetu.

A tak kdo se nevešel do sprintové štafety, nevěšte hlavu, mrčte víc a trénujte víc, potřebujeme naplnit spoustu holčičích i klučičích štafet a družstev na zbylých mistrovstvích.

*počítáno od konce

Poslední dva srpnové víkendy bylo na výběr dokonce z několika závodů.

První víkend bylo na výběr v severojižním směru. Byly totiž PPéčka, kde na sebe tak nechvalně upozornili naši mladí (viz. poučná bajka), a Helfenburk, kde na sebe chválihodně upozornili naši stařší.

Druhý víkend pak byl výběr ještě polarizovanější, ale pro změnu ve směru východozápadním a sice mezi West cupem a Cenou východních Čech.

Helfenburk:

Sára 1. v D14, Olinka a Ivana L. 2. rep. 3. v D40, Kali 2. v H45, vlasta Doležalová 2. v D65 a Luboš s Marti na bedně v hlavních kategoriích se stali nejúspěšnějším párem poté co to manželé Kameničtí diskli z prvních míst.

PPčka:

Jediné úspěchy předvedli Markéta Zelená (2. v D60), Štěpán Kožina s Jelenem (2. a 3. v H18) a výsledkově za nimi trochu ještě zaostal Flaška svým 5. místem v elitě.

CVČ:

Zjevila se Brambora na pěších závodech.

West cup:

V D12 třetí Ela Lošťáková, vítězné duo v D35 – Majdice a za ní Ivana Lošťáková, Nemša třetí v H35 a naše hvězda Jakub Veselý druhý v elitě (přestože po první etapě chtěl končit s orientačním během).

Není nezajímavé, že statistika obliby světových stran pragováky dopadla takto: sever 58, jih 14, východ 10, západ 19. Takže pokud chcete maximalizovat pravděpodobnost, že potkáte pragováka, nastavte si na busole přesně 344,7169811320755° a jeďte na nejbližší závody tím směrem.

Bylo nebylo, v malebném kraji českého ráje byl kemp a v tomto kempu se rozhodlo ubytovat několik zvířátek. Byla ještě mladá a tak neměla kde složit hlavu. Naštěstí chodili po světě i hodní syslové a jeden z nich zvířátkům zapůjčil stan.

Zvířátka ale pro naplnění svých základních potřeb potřebovala nejen střechu nad hlavou, ale i pravidelné doplňování tekutin. A tak doplňovala, doplňovala a doplňovala, jak už to viděla u svých starších kamarádů mnohokrát.

Bylo to zajisté jen jejich nezkušeností, že si zvířátka nevšimla, jak se po sobě jejich starší kamarádi vždycky snaží uklidit, a že když třeba jeden z kolonie syslů projde stanem, musí ho nechat sešít, a nebo když vlk se svými kamarády rozšlape dýně, musí je jít zaplatit. Nechala pak v kempu takový nepořádek, že kdyby ho starý hodný jelen nepoklidil aspoň trochu, zavolala by snad zkušená moudrá zvířátka z Hradce na naše zvířátka policii.

A z toho plyne ponaučení, že když v kempu uděláte bordel, máte si ho po sobě uklidit, nebo tam aspoň nenechávat lístečky z vyčítání.

Děkujeme jedné rodině z OK99 za úklid.

Pozn. red.: Všechna zvířátka se opravdu píší s malým počátečním písmenem a jakákoliv podobnost s reálnými postavami je čistě náhodná.