Bulharská výprava

Ne každý orienťák měl to štěstí narodit se v Čechách a tak i my musíme čas od času za takovými jedinci vyrazit třeba do Bulharska. Je to výprava nevděčná, za kterou ale může být člověk odměněn krásným,  k mrčení přímo vyzývajícím prostředím a navíc to letos bylo poprvé a naposled. Tuto neodolatelnou příležitost kupodivu využilo jen minimum pragováků, protože zbytek musel brousit asfalt, učit se, obrážet svatby, malovat pokojíčky, či prostě jen mrčet doma a tak se početná výprava 4 nebo 5 aut skládala převážne z dorostenců a juniorů kteří tam měli nominační závody na EYOC a JWOC.

V pátek se šla dráha (3000 m) a Tomaçero velezkušeně pohlídal plný počet šesti bodů, když šel přesně 9:25. Body vybojovali i Martinové (Šimša 5 a Kabát 1).

No a v sobotu pak následoval spíše jednoduchý sprint v Šumperku na kterém pěkně zaběhli Tomík s Martinem Š., když byli oba čtvrtí. A tak největším úspěchem je to, že se dosavadní sběrači klád poučili, a Lanďáci, byvše pouhé 4 vteřiny od sebe, přenechali v H21A kládu JaProvi, stejně jako Petr Janas, který, naděliv Michalovi W. 4 vteřiny, ustál souboj o kládu v H21C. (pozn. redaktora: omlouvám se za přechodníkovou osvětu)

Pak už zbývalo jen užít si dvoje zablácené štafety. Ten 1.5 km dolů po rozblácené sjezdovce na shromaždiště, který jsme zpátky absolvovali směrem nahoru, byl krásným orámováním celého štafetového závodu. Na trati bylo spousta zajímavých postupů, namátkou třeba postup do kopce, postup z kopce nebo postup traverzem a když se k tomu (hlavně v neděli) přidali promáčené hustníky, nasáklé, rozšlapané bažiny a potoky, tak to teprve byl ten správný zážitek.

No a výsledky? V sobotu Tomík s Martinem, byvše čtvrtí už ve sprintu, museli společně s novou zimní posilou Jáchymem Hojným doběhnout opět čtvrtí. Tato konzervativní taktika už je však v neděli nesvazovala a tak, poté co Jelen hrdině doběhl z prvního úseku navzdory zamlženým brýlím, které byl nucen nechat na diváckém průběhu, mohl Tomík ukázat záda všem plašícím soupeřům a doběhnout pro první místo. Druhý úsek běžel (jako vždy precizně) Martin Šimša. Do cíle se dostaly (a i ho orazily…) také ostatní štafety (pokud si zrovna nevzaly špatnou mapu…): holky 9. a 10., kluci 13. a 14. a dorostenky 22. a 15.

Závody to tedy byly mokré, bahnité, studené a kopcovité, ale přesně takhle mají podle mě závody v Jeseníkách vypadat, takže jsem si to moc užil a doufám, že se k této výpravě příště připojí více pragováků!