S hlubokým zármutkem oznamujeme, že nás po dlouhé a těžké nemoci dne 15. května ve věku 91 let navždy opustil náš bývalý dlouholetý člen Jan Jurečka. Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 21. 5. 2021 v 10.20 v Nové obřadní síni v Praze na Olšanských hřbitovech.
Tak jsme se přeci jen dočkali, tedy aspoň ti nejlepší znás, včetně pana Jelena, a mohli jsme vyrazit na první letošní závody. Takže boty, čip, busolu, popisník a roušku a hurá do Jihlavské ZOO. Tam se totiž konal moc pěkný sprint, ve kterém si dobře vedli Kačka Štěpová (6. v D16) a Štěpík (5. v H18). Mezi ženami byly od sebe 7 vteřin Adélka s Eliškou (v první půlce druhé desítky) a mezi muži byli od sebe Bet s JKejem 5 vteřin, ovšem spíše ke konci druhé desítky.
Při nedělním futuristickém middlu byly již při prvním pohledu do mapy vidět výsledky pilné práce broučků z čeledi nosatcovitých, konkrétně pak podčeledi Scolytinae. I tak si s tratí následující borky a borci poradili více než obstojně:
D21E Bogarová Adélka 8. H18A Kabát Martin 5. H20A Janovský Tomáš 6. H21E Procházka Jan 6.
Závody pořád né a né přijít a tak nám nezbývá než se věnovat různým distančním tréninkům a sprintovým pohárům, kterých je naštěstí ještě více než ministrů zdravotnictví.
Někteří s příchodem jara sedlají své poníky a ti lepší dokonce vyrazily (a píši tvrdé „y“, aby bylo jasné, že ti lepší jsou ženy) na Mistrovství České republiky v krosu.
Kačka Štěpová urvala stříbrnou medaili mezi žákyněmi, kde běžela i Sára Lošťáková. V mladších žákyních bojovaly jejich mladší sestry Bára s Elou a Bára Štěpová skončila na krásném 8. místě. Na trať dorostenek se odvážila i Pája Šimšová a tak nám ostatním nezbývá než si je vzít za vzor, protože letos už snad nějaké závody budou.
Ač závody i společné tréninky jsou zatím v nedohlednu a Kládin sbírá brambory na mistrovství v LOBu, neznamená to, že můžeme ležet za pecí!
Krom stání fronty na Bedřichovské parkoviště a podobných masových aktivit se totiž dá lyžovat už i v Praze. Například ve Hvězdě se uskutečnily (pod rouškou tmy) bez nadsázky jedny z nejkrásnějších LOBů poslední dekády.
Praha 2021
Krom lyží už to začíná vypadat nadějně i s bruslením a koneckonců silovou vytrvalost (kterou v lese jako když najdete) se dá nabrat v těchto podmínkách velice dobře i jenom během.
A tak nám nezbývá než doufat, že se v příští sezóně potkáme na závodech a to nejen samí eliťáci, ale že budou moct přijet i veteráni, protože bez nich by tam byl jedinej veterán náš kauč a to by byla škoda.
Kládinovy postupy (povšimněte si, že na kontrolu 14 jel raději dvakrát)
I po této sezóně nesezóně zůstanou někteří z našich řad v barvách reprezentace:
Eliška: mezi nadějemi v dospělých
Tomík: v juniorech
Martin: také v juniorech
Gratulujeme!
Závěrem bychom také chtěli poděkovat našemu šéftrenérovi za odvedenou práci a doufáme, že i přes své otcovské povinnosti najde špetku času, aby vedl Pragovku vstříc lepším zítřkům.
K prohlédnutí ve fotogalerii. Pragováky fotili Kade, J. Čech, P. Šabatka,
J. Ferenčík, kdosi z TAP, T. Bubela, V. Lamač, Jája N., Vojťák, L. Stehlík, Kali.
• NEW! Asi máme zas na nějakou dobu utrum, ale mistrovství na krátké opravdu stálo za to. Novoborští pořadatelé si připravili nádherný pískovcový terén s náročnými tratěmi u obce jejíž název lahodil uchu každého pragováka – u Kunratic. Holky se seřadili téměř v půl minutě na 21.až 25. místě (Eliška, Adélka a Marti), z kluků byl nejlepší Beťák na 11. místě. Moc pěkně běželi Tomík a Kabíček – oba šestí a Tomacero je teď navíc 3. v Áčkovém žebříčku (Martin čtvrtý). Nejúspěšnější byl Martin Šimša, který skončil druhý.
• NEW! Veteraniáda ČR ve sprintu proběhla v neděli za pořadatelství oddílu MLOK Mariánské Lázně v zámku Kynžvart a i Pragováci byly hodně vidět. D40: Ivana Lošťáková (SK Praga), D45: Olga Šimerková (SK Praga), H35: Radek Laciga (SK Praga), H50: Tomáš Janovský (SK Praga)
Až do Bulharska sahá Česká vysočina, konkrétně tedy její Sudetská subprovincie, kde se v Těškovické pahorkatině (část Vítkovské vrchoviny), která je tvořena převážně spodnokarbonskými droby a břidlicemi, nachází nejmladší sopky na území ČR, které byly aktivní až do počátku čtvrtohor (jde především o Uhlířský vrch, Venušinu sopku nebo Velký a Malý Roudný). A mimo to se tu také konalo Mistrovství ČR štafet.
Každý pragovák si tedy vzal pláštěnku, roušku, židli, jídlo a pití na celý den a vyrazili jsme. Souprava SC 241 Košičan dorazila do stanice Ostrava – Svinov po mizivých třech hodinách takřka na čas. Odtud jsme pokračovali za vydatného deště nasmlouvanými autobusy společně se závodníky jiných pražských oddílů. Shromaždiště bylo kompaktní a přehledné a nepletli se na něm děti ani veteráni, krom skalního trenéra a fanouška OK Toma, který kdyby nám nepřivezl stan, tak jsme se všichni museli zahřívat u Jehovistova jednorázového grilu.
Jo a pak se taky někdy šlo do lesa no, ale pojďme se na to radši podívat z hlediska statistiky:
12 – umístění dorostenek, žen A a mužů B
1 – počet obsazených vagónů na cestě zpět
15 – počet světlin (každá druhá kontrola) na pánské trati
6,9 – tolik procent mělo Márovo pivo otevřené v 8 ráno
4 – právě tolik PGP štafet předběhlo DKP A na 1. úseku, právě tolikátá dámská štafeta byla mimo soutěž (protože nejmenovaná závodnice RIC, MFP nebo nějakýho podobnýho oddílu zarytě odmítá přestoupit) a právě tolik štafet porazila naše 4. mužská štafeta v celkovém pořadí
143 – počet přihlášených štafet na mistrovství a také součet sedmi po sobě jdoucích prvočísel (11 + 13 + 17 + 19 + 23 + 29 + 31)
7- nejlepší umístění dorostenců i mužů
2:1 – skóre pánských štafet s Kamenicí
Ač Pragovka nemá atletickou sekci, nastoupili v neděli 3 závodníci na legendární Běchovice v dresech ČZU, SK 4 Dvory a Spartak Praha 4, tak se mrkněte jak dopadli.
V pondělí nás měli reprezentovat veteráni na možná posledních závodech sezóny (Veteraniáda ČR na krátké trati), ale jen jeden z pěti PGP účastníků těsně proklouzl do první desítky.
Všem na vědomost se dává, že léta páně dvoutisícého dvacátého uskutečnilo se mistrovství na trati klasické v Bystřici nad Pernštejnem za pořadatelství (nechvalně) proslulého oddílu ZBM.
Pořadatelé tito připravili si terén kopci a poli oplývající, v kterémžto běžci z našich řad vybojovali přeslavně dvou cenných kovů.
Provolejme proto třikráte sláva Tomáši Janovskému z Kunratic, synovi ctihodného Tomáše Janovského, jenž nám vydobyl stříbra.
Neméně slavností a radovánek pořádejme pak na počest Kabáta Martina z Horních Počernic, syna slovutného Kabáta Jana, jehož bronzová trofej dovezená z nepřátelského Bulharska, je kouskem vskutku husarským.
Middle na Aldašíně a long na Houpačce byly šéftrenérem oddílu SK Praga Janem Flašarem vyhlášeny jako nominační závody na MČR štafet. Proto jsme ho poprosili o shrnutí tohoto víkendu.
Zde je jeho vyjádření: “ „
Komu by to nestačilo, tak tam měl přijet nebo se může podívat na Sísu, která stačila v lese pózovat na fotky:
Případně se může obrátit přimo na Jana Flašara, který jistě mile rád poskytne bližší informace.
Již o několik měsíců dříve se rozhodovalo, jak budou závody v podání PGP vypadat: Flaška se přihlásil na dvacetipětikilometrovej kros, kde ho pak ponížil nějakej lyžař, Bet se přihlásil na skyrace, kde pak za zády neudržel nejen první 2 ženy, ale ani Sosáka, z JKeje se stal definitivně geront a přihlásil se na závody do Béďova a Adélka stihla odrodit, čímž se stala jedinou pragováckou holčičkou schopnou a více či méně ochotnou běžet jedinou sprintovou štafetu. Oporou tak měla být reprezentantka Eliška. Ta dopoledne na sprintu běžela velice pěkně a po 10 minutách běhu byla dokonce 6., pak to ale bohužel diskla na klučičí kontrole zhruba z 10. místa. Dále byl povolán cca týden dopředu Tomaséro (dopoledne 3. mezi juniory, gratulace) a Šimon (dopoledne 3. mezi dospělými *).
Tento nekompaktní tým bez ambic, který se dozvěděl v jaké sestavě poběží asi 24 hodin před závodem, spojila však jedna jediná věc. Tato věc dřímá v srdci každého pragováka. Nelze nás o ni připravit, drží pohromadě dorostence i veterány, a směřuje naše veškeré úsilí a snažení. Ano, není řeč o ničem jiném než o mrčbě. Prostě abych to zkrátil, mrčeli tak urputně, až málem skončili na velké bedně (doběh byl zhruba o metr kratší nebo o třičtvrtě metru užší než Elča potřebovala na svůj drtivý finiš.) I tak je 7. místo ukázkou, že mrčení i trénink ještě má smysl a obojí by si mělo v našich nabytých kalendářích najít svoje místo – ideálně u všech a ne jen u čtyřech statečných, kteří byli ochotní jít štafetu.
A tak kdo se nevešel do sprintové štafety, nevěšte hlavu, mrčte víc a trénujte víc, potřebujeme naplnit spoustu holčičích i klučičích štafet a družstev na zbylých mistrovstvích.