Ač závody i společné tréninky jsou zatím v nedohlednu a Kládin sbírá brambory na mistrovství v LOBu, neznamená to, že můžeme ležet za pecí!

Krom stání fronty na Bedřichovské parkoviště a podobných masových aktivit se totiž dá lyžovat už i v Praze. Například ve Hvězdě se uskutečnily (pod rouškou tmy) bez nadsázky jedny z nejkrásnějších LOBů poslední dekády.

Krom lyží už to začíná vypadat nadějně i s bruslením a koneckonců silovou vytrvalost (kterou v lese jako když najdete) se dá nabrat v těchto podmínkách velice dobře i jenom během.

A tak nám nezbývá než doufat, že se v příští sezóně potkáme na závodech a to nejen samí eliťáci, ale že budou moct přijet i veteráni, protože bez nich by tam byl jedinej veterán náš kauč a to by byla škoda.

K prohlédnutí ve fotogalerii. Pragováky fotili Kade, J. Čech, P. Šabatka,
J. Ferenčík, kdosi z TAP, T. Bubela, V. Lamač, Jája N., Vojťák, L. Stehlík, Kali.

Až do Bulharska sahá Česká vysočina, konkrétně tedy její Sudetská subprovincie, kde se v Těškovické pahorkatině (část Vítkovské vrchoviny), která je tvořena převážně spodnokarbonskými droby a břidlicemi, nachází nejmladší sopky na území ČR, které byly aktivní až do počátku čtvrtohor (jde především o Uhlířský vrch, Venušinu sopku nebo Velký a Malý Roudný). A mimo to se tu také konalo Mistrovství ČR štafet.

Každý pragovák si tedy vzal pláštěnku, roušku, židli, jídlo a pití na celý den a vyrazili jsme. Souprava SC 241 Košičan dorazila do stanice Ostrava – Svinov po mizivých třech hodinách takřka na čas. Odtud jsme pokračovali za vydatného deště nasmlouvanými autobusy společně se závodníky jiných pražských oddílů. Shromaždiště bylo kompaktní a přehledné a nepletli se na něm děti ani veteráni, krom skalního trenéra a fanouška OK Toma, který kdyby nám nepřivezl stan, tak jsme se všichni museli zahřívat u Jehovistova jednorázového grilu.

Jo a pak se taky někdy šlo do lesa no, ale pojďme se na to radši podívat z hlediska statistiky:

• 12 – umístění dorostenek, žen A a mužů B
• 1 – počet obsazených vagónů na cestě zpět
• 15 – počet světlin (každá druhá kontrola) na pánské trati
• 6,9 – tolik procent mělo Márovo pivo otevřené v 8 ráno
• 4 – právě tolik PGP štafet předběhlo DKP A na 1. úseku, právě tolikátá dámská štafeta byla mimo soutěž (protože nejmenovaná závodnice RIC, MFP nebo nějakýho podobnýho oddílu zarytě odmítá přestoupit) a právě tolik štafet porazila naše 4. mužská štafeta v celkovém pořadí
• 143 – počet přihlášených štafet na mistrovství a také součet sedmi po sobě jdoucích prvočísel (11 + 13 + 17 + 19 + 23 + 29 + 31)
• 7- nejlepší umístění dorostenců i mužů
• 2:1 – skóre pánských štafet s Kamenicí

---

Ač Pragovka nemá atletickou sekci, nastoupili v neděli 3 závodníci na legendární Běchovice v dresech ČZU, SK 4 Dvory a Spartak Praha 4, tak se mrkněte jak dopadli.

---

V pondělí nás měli reprezentovat veteráni na možná posledních závodech sezóny (Veteraniáda ČR na krátké trati), ale jen jeden z pěti PGP účastníků těsně proklouzl do první desítky.

Middle na Aldašíně a long na Houpačce byly šéftrenérem oddílu SK Praga Janem Flašarem vyhlášeny jako nominační závody na MČR štafet. Proto jsme ho poprosili o shrnutí tohoto víkendu.

Zde je jeho vyjádření:
“ „

Komu by to nestačilo, tak tam měl přijet nebo se může podívat na Sísu, která stačila v lese pózovat na fotky:

Případně se může obrátit přimo na Jana Flašara, který jistě mile rád poskytne bližší informace.

Již o několik měsíců dříve se rozhodovalo, jak budou závody v podání PGP vypadat: Flaška se přihlásil na dvacetipětikilometrovej kros, kde ho pak ponížil nějakej lyžař, Bet se přihlásil na skyrace, kde pak za zády neudržel nejen první 2 ženy, ale ani Sosáka, z JKeje se stal definitivně geront a přihlásil se na závody do Béďova a Adélka stihla odrodit, čímž se stala jedinou pragováckou holčičkou schopnou a více či méně ochotnou běžet jedinou sprintovou štafetu. Oporou tak měla být reprezentantka Eliška. Ta dopoledne na sprintu běžela velice pěkně a po 10 minutách běhu byla dokonce 6., pak to ale bohužel diskla na klučičí kontrole zhruba z 10. místa. Dále byl povolán cca týden dopředu Tomaséro (dopoledne 3. mezi juniory, gratulace) a Šimon (dopoledne 3. mezi dospělými *).

Tento nekompaktní tým bez ambic, který se dozvěděl v jaké sestavě poběží asi 24 hodin před závodem, spojila však jedna jediná věc. Tato věc dřímá v srdci každého pragováka. Nelze nás o ni připravit, drží pohromadě dorostence i veterány, a směřuje naše veškeré úsilí a snažení. Ano, není řeč o ničem jiném než o mrčbě. Prostě abych to zkrátil, mrčeli tak urputně, až málem skončili na velké bedně (doběh byl zhruba o metr kratší nebo o třičtvrtě metru užší než Elča potřebovala na svůj drtivý finiš.) I tak je 7. místo ukázkou, že mrčení i trénink ještě má smysl a obojí by si mělo v našich nabytých kalendářích najít svoje místo – ideálně u všech a ne jen u čtyřech statečných, kteří byli ochotní jít štafetu.

A tak kdo se nevešel do sprintové štafety, nevěšte hlavu, mrčte víc a trénujte víc, potřebujeme naplnit spoustu holčičích i klučičích štafet a družstev na zbylých mistrovstvích.

*počítáno od konce